Úvěruschopnost

Úvěruschopnost je zákonný pojem — označuje to, zda žadatel dokáže z předpokládaných příjmů a po odečtení nezbytných výdajů splácet nový úvěr po celou sjednanou dobu. Posouzení úvěruschopnosti je povinnost poskytovatele, ne klienta.

Co poskytovatel zjišťuje

Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. musí poskytovatel posoudit úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V praxi jde o doklady o příjmech, výpisy z účtu, údaje z registrů klientských informací (BRKI, NRKI, SOLUS) a údaje, které žadatel poskytne v žádosti — počet vyživovaných osob, pravidelné výdaje, ostatní splátky.

Co se stane při negativním posouzení

Pokud poskytovatel po posouzení dospěje k tomu, že žadatel není úvěruschopný, úvěr nesmí poskytnout. Podle § 87 by uzavření smlouvy bez řádného posouzení nebo navzdory negativnímu výsledku vedlo k její neplatnosti — věřitel by ztratil nárok na sjednaný úrok a smluvní pokuty a klient by vracel pouze jistinu, a to v termínech přiměřených jeho možnostem.

Praktický důsledek

Negativní posouzení není sankce, ale ochrana spotřebitele před předlužením. Inzerát „půjčka bez ověření v registrech" nebo „bez doložení příjmu pro každého" porušuje § 86 a § 87 zákona — žádný licencovaný poskytovatel takový produkt legálně nenabízí. Česká národní banka takovou inzerci eviduje jako možnou klamavou praktiku.